Jablečný ocet

Jablečný ocet je tradiční výrobek získávaný fermentací jablečného moštu. Již po staletí se využívá jako potravinářská přísada, ale také jako přírodní léčivo. V poslední době získává jablečný ocet stále větší popularitu díky tvrzeným zdravotním přínosům, zejména pak co se hubnutí týče. Tento článek se zaměřuje na současné vědecké studie zaměřené na vliv jablečného octa na zdraví.

Historie jablečného octa sahá až do 4. století před naším letopočtem, tedy za dob slavného lékaře Hippokrata. Dávní Římané, Egypťané a Řekové využívali jablečný ocet pro léčbu bodnutí hmyzem, k dezinfekci ran či odstranení bradavic. V 15. století pak Kryštof Kolumbus při svých mořeplavbách skladoval barely s jablečným octem pro svou posádku k prevenci skorbutu (kurdějí). Dále se jablečný ocet používal i v kosmetickém průmyslu.

Jablečný ocet se běžně používá jako ocet do salátových dresinků, marinád a omáček. Vyrábí se dvoustupňovým fermentačním procesem, kdy se do šťávy z rozmělněných jablek přidávají kvasinky a bakterie, které nejprve přemění cukry na alkohol a poté na kyselinu octovou, což octu dodává charakteristickou kyselou chuť.

V současné době se jablečný ocet ve mnohých zdrojích doporučuje pro podporu hubnutí, zrychlení metabolismu či podpoře spalování. Toto tvrzení však není podpořené výzkumem. Nebyla potvrzena korelace mezi dlouhodobou redukcí hmotnosti a konzumací jablečného octa.

Některé studie potvrzují antiglykemické, antihyperlipidemické a antiobezitogenní vlastnosti jablečného octa. Ačkoli výsledky mohou být pozitivní, většina výsledků pochází ze studií na zvířatech a in vitro. Pokusy na lidech jsou omezeny nízkým počtem respondentů a krátkou dobou trvání studie, proto je zapotřebí více kvalitních, dlouhodobých klinických studií, než budou moci být tato tvrzení potvrzena.

Ačkoli je jablečný ocet obecně dobře tolerován, velká množství a místní aplikace mohou být nebezpečné. Pacienti s alergií na jablka a pektin by se měli užívání jablečného octa vyhnout. Užívání se nedoporučuje v těhotenství a při kojení kvůli nedostatečným důkazům. Opatrnost se doporučuje při současném užívání hypoglykemik a léků snižujících draslík kvůli možným synergickým účinkům a u pacientů s diabetickou gastroparézou kvůli možnému zpomalení rychlosti vyprazdňování žaludku.

Dlouhodobá konzumace jablečného octa může také vyvolat erozi zubní skloviny nebo podráždit jícen a žaludek. Kupříkladu v Nizozemsku byl zaznamenán případ eroze zubní skloviny u 15leté dívky, kterou způsobila každodenní konzumace sklenice jablečného octa v neředěné formě. Dále při konzumaci hrozí i interakce s jinými farmaky.

Jablečný ocet obsahuje několik klíčových složek, které přispívají k jeho účinkům na zdraví. Nejdůležitější složkou je kyselina octová, která je zodpovědná za charakteristickou kyselou chuť octa. Dále obsahuje vitamíny, minerální látky, enzymy, aminokyseliny a antioxidanty. Tyto složky mohou přispívat k jeho potenciálním zdravotním výhodám.

Jak již bylo řečeno, jablečný ocet obsahuje látky s antioxidačními vlastnostmi, které mohou chránit buňky před oxidativním stresem a poškozením způsobeným volnými radikály. Kyselina octová obsažená v jablečném octu může působit jako prebiotikum a podporovat růst zdravých bakterií ve střevě. To může mít pozitivní vliv na trávení a zdraví střevní mikrobioty. Dále je i jablečný ocet dobrým zdrojem vitamínů, zejména pak vitamínu A, C a vitamínů skupiny B. Při případné konzumaci jablečný ocet konzumujte vždy naředěný s pitnou vodou.

Výroba jablečného octa je nenáročná a zvládne ji v podstatě každý doma. Pro výrobu je třeba kilogramu jablek, 0,5 kilogramu cukru, vinařských kvasinek a sklenice o objemu 5 litrů. K jablkům nahrubo nastrouhaným přidáme cukr a převařenou vodu, promícháme a necháme zkvasit společně s kvasinkami. Každý den ocet promícháme. Přibližně po 10 dnech přecedíme a necháme uležet cca 1 měsíc. Ocet se nechává zrát, čím déle zraje, tím lepší je jeho chuť.