Strava podle ájurvédy

Ájurvéda je komplexní zdravotní péčí, která vznikla již ve starověkých dobách na území Indie. Uvádí se, že se jedná o nejstarší dochovaný systém léčení na celém světě. Původ ájurvédy se datuje asi do 6 000 let př.n.l. V ájurvédě má jistý základ i moderní západní medicína, a to konkrétně v tom, že se Hippokrates inspiroval z ájurvédském systému tří tělesných šťáv.

Základ ájurvédy

Základ ájurvédy je komplexní a celostní přístupu ke zdraví. Jako stěžejní se pokládá vztah lékaře k pacientovi, jeho důkladné vyšetření s anamnézou a pacientův postoj ke zdraví. Léčba se zaměřuje zejména na prevenci nemocí, tedy zdravý životní styl, zdravou výživu, dostatečnou pohybovou aktivitu, kvalitní spánek atd. Naproti tomu se nahlíží na medikaci farmaky či operační zákroky jako na berličky při akutních stavech. Ájurvéda je uznávaná i Světovou zdravotnickou organizací WHO. Lze ji studovat v zahraničí na lékařských fakultách a zabývají se jí lékaři po celém světě. 

Zdraví se definuje jako rovnováha systémů „dóša-dhátu-mala“, na které působí vnitřní a vnější činitelé. Nerovnováha systémů zapříčiňuje nemoc. Zdraví tedy není chápáno jen jako absence nemoci, ale jako rovnováha těla, mysli a vědomí. Hlavní přístup tkví v posílení buněk těla, aby se dokázaly vyvarovat vnitřním i vnějším faktorům a dosažení cíle, tzn. navození odolnosti před případnou chorobou. V případě propuknutí nemoci se postupuje dle schématu v závislosti na stavu a typologii pacienta. Nejprve se odstraní příčinné faktory (vjádhi-haram), v druhém kroku dojde k úpravě stravy (pathjam), dále se využije bylinné terapie (aušadham), následně k opatření snižující závažnost stavu (prakrti-sthapanam), navození podmínek k vyléčení (prajasčitam), obnově zdraví (prakrti-sthapanam) a v sedmém kroku k rehabilitaci (hitam). Po celou dobu je nutná pacientova spolupráce. Léčba by neměla způsobovat další jiná onemocnění tzv. „čistá léčba“.

Fáze trávení

Dle ájurvédy každá potravina ovlivňuje fungování těla. Tomuto principu se věnoval i Ferstorm (1981), který tento poznatek potvrzuje a uvádí, že potraviny ovlivňují různým způsobem hladiny neurotransmiterů v lidském mozku. Ájurvéda uvádí, že potraviny mají čtyři fáze účinku. 

Prvním účinkem je rasa – chuť. Na základě vjemu rasy v dutině ústní se tělo dále připraví na trávení. Ájurvéda rozděluje celkem šest různých druhů chutí. Patří mezi ně sladká, slaná, pálivá, kyselá, hořká a trpká. Každá potravina má alespoň dvě z nich. Intenzity se však mohou lišit. Předpokládá se, že na různé chutě více reagují chuťové receptory v různých částech jazyka a jsou dále propojeny i s vnitřními orgány. Například sladká chuť (madhura) má anabolický účinek, podporuje růst všech tkání, uklidňuje, při nadbytku působí nadváhu, cukrovku, cysty, nádory, navozuje lenost, otupělost.

Druhou fází je vírja – energetická potence, tedy určitá potravina tělo buďto ochlazuje nebo zahřívá. Potraviny se zahřívací schopností uvolňují energii, ochlazující pak potřebují ke strávení více energie a odebírají jí tělu. Mezi potraviny s horkou vírjou se řadí například sýry, jogurty, sůl, určité druhy zeleniny. Naopak chladivou vírjumá většina ovoce, lušěniny nebo mléko. 

Následuje fáze vipáka – konečné působení, která nastupuje po opuštění tráveniny z tlustého střeva. Tato fáze se projevuje jako pocit uspokojení a sytosti. Ájurvéda rozpoznává tři různé druhy vipáky. Sladkou, kyselou a pálivou, které mají odlišné vlastnosti. Konkrétně sladká chuť má anabolické účinky, kyselá působí metabolicky a pálivá katabolicky. 

Závěrečným krokem je prabháva, tedy konečné působení potraviny na organismus. Každá chuť má specifické účinky, existují však i výjimky, které se stanoveným zákonitostem vyhýbají, ty jsou označovány jako prabháva. 

Princip stravování

Ájurvéda klade důraz na teplé a čerstvě připravené pokrmy. Stravování by mělo probíhat v klidném a přátelském prostředí, nemělo by se nikam spěchat, sousto by se mělo řádně rozžvýkat. Hlavním jídlem dne je oběd, večeře by měly být střídmější, lehčí a s dostatečným časovým intervalem před spánkem. Strava by měla obsahovat všech šest chutí.  Jídelníček dle ájurvédy zohledňuje hlavní čtyři pravidla. 

Pravidlo č. 1: strava podle ročního období (ritučárja), potraviny si vybíráme dle sezónnosti a dostupnosti. 

Pravidlo č. 2: typologie – dominantní dóša, každý člověk má odlišnou typologii, která určuje jeho náchylná místa, mimo jiné i období, které je pro ně ohrožující. Dóši jsou celkem tři. 

Pitta (oheň a voda): mírná povaha, inteligentní, slabší tělesná stavba, inklinuje k zažívacím obtížím. Zaměřují se na potraviny dodávající tělu energii, omezují koření a skořápkové plody.

Váta (vzduch a prostor): živá, energická, kreativní, obvykle štíhlá postava, inklinuje k úzkostem. Upřednostňují tepelně upravené pokrmy, vyhýbají se syrové zelenině a hořkým bylinám.

Kapha (země a voda): klidná povaha, obvykle inklinuje k nadváze, cukrovce, dýchacím obtížím. Stravu by měla tvořit převaha ovoce, zeleniny, luštěnin. Omezovat by měli tučné pokrmy.

Pravidlo č. 3: druhotné rysy typologie – sekundární dóša, navazuje na dominantní dóšu. 

Posledním čtvrtým pravidlem je psychofyzický stav (vikrti), aneb momentální rozpoložení těla a mysli. Nerovnováha psychofyzického stavu bude vyžadovat uklidňující stravu, která však není pro typ kapha příznivá. Řešením je terapeutická varianta odlehčeného jídelníčku.