Chmel a jeho účinky

Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je popínavá pravotočivá rostlina z čeledi konopovitých pocházející z Kavkazu a jedna z hlavních surovin pro pivovarnictví. Jeho fyzikálně-chemické složení závisí na podmínkách, například klimatickém prostředí, pěstování nebo sklizni. Různorodost těkavých látek v odlišných koncentracích vytváří různá charakteristická aromata, hořkost a další senzorické vlastnosti. Bylo prokázáno, že různé bioaktivní sloučeniny (fenolické látky, flavonoidy, esenciální oleje, fytoestrogeny a další) přítomné v mnoha odrůdách chmele jsou pro zdraví prospěšné. Po chmelové sklizni všechny složky dosáhnou zrání a vykazují různé funkční vlastnosti, například antioxidační, antimikrobiální, protizánětlivé, antistresové a kognitivní. Díky těmto vlastnostem se chmel využívá v nutraceutických, terapeutických a farmaceutických produktech.

Chmel se pěstuje již od starověku, kdy byl oblíbený ke konzumaci společně se solí, pepřem, olejem a octem. Na území České republiky se chmel pěstuje přibližně od 9. století. První pivovar na českém území se objevuje v roce 993. K výraznému rozšíření došlo za vlády Karla IV. a následně v 18. století. V současné době se chmel pěstuje zejména na území Žatecka, Mělnicka, Kutnohorska a Olomoucka. Česká republika je vyhlášena speciální odrůdou chmele – Žateckým poloraným červeňákem. Obsahuje vyšší obsah β-hořkých kyseliny, díky čemuž je vysoce aromatický a uplatňuje se při vaření piv plzeňského typu.

Chmelové samičí hlávky obsahují vodu, sacharidy, minerální látky, vosky, dusíkaté látky, polyfenoly, silice a pryskyřice s hořčinami, které se dělí na α-hořké kyseliny a β-hořké kyseliny. K α-hořkým kyselinám se řadí například humulon, adhumulon a kohumulon. Mezi β-hořké pak třeba lupulon, kolupulon nebo adlupulon. Právě tyto hořké kyseliny působí specifickou hořkost piva. K výrobě hořkých piv se používají odrůdy chmele s vysokým obsahem α-hořkých kyselin. Přidání chmele v mladinové pánvi se provádí ihned na začátku varu, aby se dosáhlo vysoké úrovně hořkosti, v případě méně hořkých piv se chmel přidává až později. 

Sedativní účinky a zvýšení kvality spánku

V lidovém léčitelství se extrakt z chmelových šištic používal jako sedativum a k podpoře chuti k jídlu u nemocných pacientů. Sedativní účinky byly potvrzeny hned několika studiemi. Franco et al. (2012) analyzoval na experimentálním modelu zvířete sedativní účinek chmele. Závěrem bylo zjištění, že 2 mg chmelového extraktu snižuje noční aktivitu. Na základě tohoto šetření bylo doporučeno podávání nealkoholického piva k omezení noční insomnie a sedativnímu působení. Účinky lze přisuzovat methyl-butendiolu.

Anxiolytické účinky

Příznivé účinky chmele lze pozorovat i při úzkostech, nervozitě či podrážděnosti. Lupulin extrahovaný z chmelových hlávek tlumí činnost mozkové kůry a uvolňuje napětí. 

Prevence neurodegenerativních onemocnění

Mnohé výzkumy naznačují využitelnost chmele v prevenci neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Extrakty z chmele vykazují antioxidační vlastnosti a mohou bránit shlukování amyloidových beta proteinů v lidských neuronech. Nejúspěšnější byl extrakt z chmele Tettnang, který prokázal nejúčinnější antibiotickou aktivitu. Podporuje dále i procesy, které umožňují tělu vylučovat neurotoxické proteiny. Výsledek poukazuje na možné využití v boji proti rozvoji Alzheimerovy choroby. 

Dále se hovoří i o tom, že pravidelná a současně i umírněná konzumace piva (0,3 l denně) může mít preventivní účinek před onemocněním, jako je osteoporóza, a to díky obsahu křemíku. Dále snižuje i pravděpodobnost výskytu diabetu mellitu 2. typu, má protektivní vliv na kardiovaskulární obtíže a snižuje výskyt žlučových kamenů. Některé látky obsažené ve chmelu mají také i antikancerogenní účinky. Jak již zde bylo zmíněno, pivo podporuje chuť k jídlu, čehož se využívá například u onkologických pacientů. Většinu těchto tvrzení je však nutné podpořit ještě dalšími výzkumy. 

Na závěr je nutno zmínit i negativní účinky, které hrozí při nadměrné konzumaci piva, zejména onemocnění jater a ledvin, odumírání mozkových buněk, obezitu nebo kolorektální karcinom.