Benefity pseudoobilovin

Obiloviny mají ve výživě člověka zásadní postavení. Jedná se o nejstarší pěstované plodiny v dějinách lidstva. První zmínky pochází již z mladší doby kamenné. V současné době je pěstování obilovin rozšířené po celém světě. Obiloviny lze rozdělit na pravé a nepravé, tedy pseudoobiloviny. Mezi pravé obiloviny patří obilniny z čeledi lipnicovitých (pšenice, žito, ječmen, oves, čirok, triticale, rýže, kukuřice a proso). 

Pojem pseudoobiloviny (pseudocereálie) není dosud jasně definován. V posledních letech narůstá zájem o tyto plodiny. Důvodem je vynikající nutriční a biologická hodnota i obsah zdraví prospěšných látek (například flavonoidy, rutin aj.). Díky absenci lepku jsou také vhodné pro celiaky. Do skupiny pseudocereálií patří pohanka, laskavec (amarant) a merlík čilský (quinoa). 

Jídelníček velké části populace se stále skládá zejména ze čtyř surovin – pšenice, brambor, rýže a kukuřice. Takto složený jídelníček však postrádá pestrost. Postupným vytlačováním jiných v minulosti tradičních plodin sami sebe okrádáme o pozitiva vyplývající z jejich konzumace. Kupříkladu dříve v České republice hojně používaná pohanka postupem času upadla do zapomnění. 

Amarant (Laskavec)

Zrna laskavce (amarantu) a merlíku (quinoy), která původně pochází z And a byla dávným pokladem Inků v Peru a Aztéků v Mexiku. Obě zrna jsou univerzální a výživná. Výhodou plodin je nenáročnost jejich pěstování. Amarantu se daří i v horkém podnebí, quinoa je naopak mrazuvzdorná a obě plodiny mohou být pěstovány ve vysokých nadmořských výškách.

Laskavec oproti jiným obilovinám vyniká vysokým obsahem bílkovin – téměř 18 g/100 g. Vyvážené aminokyselinové spektrum s vysokým obsahem lysinu u amarantu značí velkou kvalitu amarantových bílkovin. Obsah lysinu je 2-3 krát vyšší než u běžných obilovin (pšenice, žito aj.). Svým složením se protein pseudoobilovin blíží spíše živočišnému než rostlinnému proteinu a je také dobře využitelný. Zrno amarantu obsahuje podobné množství vlákniny jako zrno pšenice či kukuřice. Glykemický index amarantu je velmi nízký (34). Amarantové semeno je také zdrojem cenných tuků a mastných kyselin. Kvalita amarantového oleje je porovnatelná s kvalitou olivového oleje nebo kukuřičného oleje. Obsah skvalenu v amarantovém oleji je porovnatelný s jeho obsahem v olivovém oleji. Je tedy významně vyšší než v oleji z běžných obilovin. Zdravotní prospěšnost skvalenu je prokázána zejména v prevenci aterosklerózy. Fytosteroly mají také značný zdravotní potenciál. Obsah vitaminů skupiny B je obecně srovnatelný s ostatními obilovinami. V největší míře je v amarantu zastoupen riboflavin (vitamín B2).

Pohanka

Pohanka (Fagopyrum) je roční medonosná plodina, kterou botanicky řadíme do čeledi rdesnovitých. Je nenáročná na životní prostředí a může růst i tam, kde se jiným obilovinám nedaří. Počátky jejího pěstování nalezneme již v 11. století před Kristem v daleké Číně, v České republice se pěstovala především v horských a podhorských oblastech. 

Pohanka se řadí mezi nejhodnotnější alternativní plodiny. V současnosti je cennou surovinou pro výrobu funkčních potravin. Je bohatým zdrojem škrobu a obsahuje řadu významných látek, jako jsou kvalitní bílkoviny, antioxidanty, stopové prvky a vláknina. Proteiny pohanky mají unikátní složení aminokyselin. Plody pohanky obsahují také některé složky s léčebnými přínosy. Jsou to flavonoidy a flavony, fytosteroly a fagopyriny. Nažky pohanky jsou zdrojem především hodnotných bílkovin s vysokým obsahem esenciálních aminokyselin, hlavně lysinu, threoninu, tryptofanu a sirných aminokyselin.

Stejně jako amarant i pohanka vykazuje nízký glykemický index (okolo 50, pro srovnání glykemický index pšenice je 90). Pohanka vyniká vysokým obsahem minerálních látek a stopových prvků, především zinku a mědi. Dále je ceněna pro obsah hořčíku, draslíku, vápníku, železa a manganu. Z vitaminů v ní nalezneme zejména vitaminy skupiny B a z nich především thiamin, riboflavin a niacin. Obsah vitaminu E, který má antioxidační působení, je taktéž významný. Vedle těchto vitaminů zde nalezneme také cholin, který regeneruje poškozené jaterní buňky. V pohance je také významný obsah fenolových sloučenin (rutin, resveratrol aj.) s potvrzenými zdraví prospěšnými účinky. Rutin má vliv na posílení stěn cév a na pružnost krevních kapilár spojenou s hypertenzí. Dále vykazuje protizánětlivé, antimutagenní a antikarcinogenní působení a relaxuje hladké svalstvo. Je to dále antioxidant kyseliny askorbové.

Quinoa (Merlík čilský)

Quinoa je jednoletá dvouděložná pseudoobilovina rostoucí až do výšky 180 cm. Společně s amarantem byla quinoa vedle kukuřice a brambor hlavní potravinou vyspělých kultur v Andách před dobytím Jižní Ameriky španělskými kolonizátory. Quinoa je nenáročná na podmínky prostředí. Je tolerantní k suchu a neúrodným půdám. Merlík je pradávná andská plodina pocházející z oblasti Peru a Bolívie. Byl součástí výživy již v období 3000 let před Kristem. Pěstování quinoy lze i v Evropě. Potenciál má hlavně Německo, Francie, Velká Británie, ale i Česká republika.

V důsledku mimořádné rovnováhy obsahu bílkovin, tuků a sacharidů výživová hodnota quinoy v mnohém předčí běžné obiloviny, především pšenici. Quinoa vykazuje téměř 3x vyšší obsah vlákniny v porovnání s pšenicí. Semena merlíku mají vyšší obsah bílkovin a lépe vyvážené aminokyselinové složení proteinů pro člověka než běžné obiloviny. Celkový obsah proteinů se pohybuje dle různých autorů v rozmezí 14-18 % z celkového objemu zrna. Obsah lepku v merlíku je pouze 1,8 mg/100 g a je tak vhodný pro dietu u celiakie stejně jako předchozí dvě pseudoobiloviny. Zrna quinoy mají taktéž velmi nízký glykemický index (34). Z vitaminů semena merlíku obsahují především vyšší obsah thiaminu (0,4 mg/100 g), riboflavinu (0,39 mg/100 g) a kyseliny listové (78,1 mg/100 g). Obsah antioxidantů v semenech quinoy je vyšší než u jeho příbuzného amarantu a je spojen s pozitivními účinky na lidské zdraví. Quinoa je bohatší zdroj minerálních látek, především Ca a Fe než většina běžných obilovin.